Úspěch proti vypalovačkám a mám moč! Dojatý Dostál zpovídal pPaloudovou po postupu na OH

Kajakářka Anežka Paloudová se v maďarském Szegedu kvalifikovala na trati 500 metrů na své první olympijské hry. Ihned po úspěšné jízdě v rámci dodatečné evropské kvalifikace rychlostních kanoistů ji vyzpovídal partner a jeden z nejúspěšnějších olympioniků současnosti Josef Dostál.

Dostál: Krásně jsi to zvládla. Byla jsi hodně nervózní? 

Paloudová: Ne.

Dostál: Nebyla? 

Paloudová: Jako jo, ale potom jsem si sedla na vodu, rozjížděla se a byla v pohodě. Až jako hodně v pohodě.

Dostál: Co sis řekla před startem? 

Paloudová: Řekla jsem si, že jsem dobrá, mám na to a pojedu rychle. To si říkám hodně často. Dokonce jsem řekla nahlas, že mám moč. 

Dostál: Jo? A co to znamená?

Paloudová: V některých balkánských jazycích to znamená I've got the power. Vzniklo to na závodech v Číně, kde jsem si zpívala I've got the power a přišel za mnou jeden Slovinec, který mi říkal, ať si říkám: Já mám moč! Nakonec jsem si to řekla, závod tenkrát vyhrála a už mi to zůstalo jako moje šťastná věta před startem.

Dostál: Už víme, co si říkáš před startem. Vraťme se k závodu. Vyhrála jsi rozjížďku v nejrychlejším čase. Cítila si nějakou nervozitu, odpovědnost? 

Paloudová: Na rozjížďku jsem si věřila. Zároveň jsem věděla, že právě Britka, se kterou jsem jela, je hodně rychlá. Byla na minulé olympiádě, takže jsem věděla, že bude pro mě velkým oříškem. Odstartovaly jsme a Britka byla většinu závodu přede mnou. V polovině mi ještě trochu ujela. Už jsem si trochu přestávala věřit, ale nakonec jsem se kousla, protože jsem viděla, že se k Britce přibližuju. Říkala jsem si, že dám finiš a nebudu muset jet semifinále. Zkusila jsem to a povedlo se mi vyhrát. V ostatních rozjížďkách to závodnice neměly tak těsné, takže jsem si nepřipouštěla, že jsem měla nejrychlejší čas. Odůvodňovala jsem si to právě tím bojem až do cíle. Plno lidí mi po rozjížďce gratulovalo a přálo mi hodně štěstí, takže na mě tlak začal doléhat. Snažila jsem se od toho oprostit. Tím, že jsem v rozjížďce zajela osobní rekord, jsem si uvědomila, že na to mám, zlepšuju se a jdu dobrým směrem. Takže tlak tam byl a nervózní jsem samozřejmě byla.

Dostál: A co soupeřky, když jsi startovala? Říkala jsi mi před startem, že máš vedle sebe dvě vypalovačky, nebo samý vypalovačky.

Paloudová: Měla jsem vedle sebe dvě soupeřky, které závodily pod neutrální vlajkou. Úplně jsem si nebyla jistá, co od nich čekat. Přece jenom nějakou dobu se na závodech neukázaly, Vůbec jsem nevěděla, jak jejich příprava probíhala. Věděla jsem, že jsou hodně silné na startu, a že umí vyjet rychle, což jsem zároveň věděla i o Slovince, která jela na čtvrté dráze a té Britce, s níž jsem jela rozjížďku. Stejně jako v rozjížďce se mi podařilo první místo vybojovat na konci. Říkala jsem si, že nesmím zmatkovat, nesmím se nechat vyhecovat a musím jet svůj závod a udržet to až do cíle tak, abych se nenechala zbytečně vybláznit na začátku a ušetřila nějaké síly na konec, což se mi nakonec podařilo. Byť na konci jsem byla taky strašně tuhá, ale to k závodu prostě patří. Jsem spokojená s průběhem a se svojí hlavou, že jsem zůstala klidná a vydržela jet podle svojí taktiky a nenechala se vyburcovat.

Dostál: Bylo krásně vidět, jak jste s Ukrajinou jely prakticky závod na sebe. Zrovna ona je tvoje dlouholetá soupeřka, ne? Vy si takhle nadělujete setiny už dlouhé roky, nebo se pletu? 

Paloudová: No, ne úplně dlouhý roky. Ukrajinka mě dřív porážela. V loňském roce jsme proti sobě takhle jely na Světovém poháru v Poznani, kde mě předjela o osm setin a následně jsme proti sobě jely ve finále na Evropských hrách, kde jsem ji já předjela o jednu desetinu sekundy. Takže to je kajakářka, kterou beru, že je vlastně úplně stejně rychlá jako já, a myslím, že dneska jsme to znovu potvrdily. Mám za ni ohromnou radost, protože ze všech těch kajakářek a soupeřek, které tam byly, byla ona asi jediná, která se na mě usmála před závodem a popřála mi hodně štěstí, stejně tak já jí. No, vlastně ne jediná, ještě vlastně se Slovenkou jsme si popřály. Ale měla jsem ohromnou radost, že to vyjela právě tady ta Ukrajinka, se kterou jezdíme vyloženě na špičky už dlouhou dobu. V cíli jsme se objaly, pogratulovaly jsme si a bylo to vlastně hrozně hezký. 

Dostál: Byl to za tebe nejvíc nervózní závod, který jsi kdy jela?

Paloudová: Já si skoro myslím, že jsem byla víc nervózní, když jsme letos na jaře jely domácí kvalifikaci. Tam teda hodně pracovala moje hlava. Já mám trošku problém odstartovat sezonu tím úplně prvním závodem, ale tohle byl rozhodně nejnervóznější mezinárodní závod.

Dostál: Musím se ti přiznat, že jsem takhle v životě snad nervózní ještě nebyl. Když jsi dojížděla do cíle, tak jsem skákal na tribuně, řval jsem nekontrolovatelně Áňo pojeď a přál jsem ti to z celého srdce. 

Paloudová: To je hrozně hezké. Když jsem slyšela ohlasy okolí, tak si myslím, že bylo více lidí, kteří byli během závodu nervóznější než já ze sebe. Byla jsem nervózní před startem. Ale vlastně už, když jsem sedla na vodu a rozjíždila jsem se, tak mi přišlo, že mám takový pěkný záběr a nervozita ze mě začala opadávat. Jakmile spadly bloky a já jsem vyjela, tak nervozita už tam najednou nebyla vůbec. Naopak u lidí, kteří závod nejedou, nervozita stoupá. Já jsem nervozitu přetvořila do síly, kterou jsem prodala v závodě.

Dostál: Áňo, ještě jednou moc gratuluju. Říkala jsi mi ještě jednu vtipnou věc.

Paloudová: Děkuju. Jely jsme na start a proběhla mi hlavou myšlenka, že 20. května odevzdávám diplomovou práci. Říkala jsem si, že 19. května nám končí nominační závod, takže mě napadlo. Hele, pojď, zkus to vyjet, a když se ti to povede, tak nemusíš jet nominační závod a stihneš v klidu dodělat diplomku. Samotnou mě zarazilo, nad čím to před závodem přemýšlím, ale tahle motivace mi nakonec asi taky pomohla.